Katarína Knechtová: Jdu z extrému do extrému!

21. ledna 2007 v 12:17 |  Rozhovory
Písničku Spomal' hrají snad všechna rádia. Zpívá jej a hraje na klavír půvabná Slovenka, která se na hudební scéně pohybuje už víc než 10 let.

K muzice ses dostala velmi brzy. Za jakých to bylo okolností?
>>>
Přestoupila jsem na gymnázium do Prešova, kam chodil také Ivan Tassler. Jednou mě vezl autem do města a poprosil mě, abych zazpívala. Tak jsem zazpívala a on mi potom volal, že jsem ta, kterou hledal. Začala jsem zpívat vokály v IMT Smile. Začali jsme zkoušet a brzy jsme podepsali smlouvu na debutové album a vyjeli na turné s Olympikem.
Jak mohl Ivan tušit, že zpíváš?
>>>
Netušil to, já jsem ani nezpívala! Byla to náhoda. Sice jsem chodila do hudební školy na klavír, protože táta je muzikant, ale nikdy mě nenapadlo, že se stanu zpěvačkou. Jednou jsem se dokonce přihlásila do sboru, kde mi ale řekli, že mě vezmou na zkoušku, protože mám hrozný hlas a málo talentu. Zařadili mě do skupiny s chlapci, kde jsem jenom mručela.Tím skončilo moje studium zpěvu i zájem o něj. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi nakonec zpěv stane osudným...
Bylo ti 14 let a dostala ses do známé kapely. Co sis tehdy myslela?
>>>
Už si ani přesně nevzpomínám. Ale byla jsem nadšená. Bylo to něco nového, zajímavého, bavilo mě to.
V roce 1997 ale přišly problémy. Ty a bubeník jste z IMT Smile odešli. Proč? Co se stalo?
>>> Dřív nebo později to muselo přijít. Měli jsme ponorkovou nemoc a hlavně každý jiné představy o hudbě, kterou chceme dělat. Začali jsme se hádat kvůli hloupostem. Přestalo to fungovat, nemělo cenu dál v tom setrvávat.
Bylo ti to líto?
>>> Tehdy jsem si myslela, že se zpíváním je konec. Brala jsem to jako konec jedné životní etapy. Prostě to skončilo. Pak jsme ale založili Pehu a ve stejné sestavě hrajeme už 9 let.
Stihla jsi se vůbec věnovat něčemu jinému než muzice?
>>> Ne! Veškerý čas jsem věnovala hudbě. Někdy mi to bylo líto. Spolužačky chodily ven, jezdily na výlety, na chaty, já byla pořád jenom zavřená ve studiu. Musela jsem zpívat, zkoušet, hrát na kytaru...
A tak jsem trávila nejen celé léto, ale i celé roky. Chvílemi mě to mrzelo, trápila jsem se, a tak jsem se uzavřela do sebe.
Máš pocit, že jsi o něco přišla?
>>> Někdy jo. Spolužáci se totiž stále scházejí, mají společné vazby, jsou v kontaktu. Na mě si ale nikdo nevzpomene, nikdo se mnou nepočítá. Měla jsem jen jedinou kamarádku, která mě chápala, ale ona se teď odstěhovala do zahraničí. A tak kromě sestry a přítele nemám nikoho. Přišla jsem tedy o možnost mít někoho, s kým mám společnou minulost, zážitky. Noví přátelé se hledají těžko. Zvlášť teď, když musím zkoumat pravé důvody toho, proč se ten člověk chce se mnou seznámit. Většinou to je kvůli kapele a zpívání.
Myslíš, žes rychleji dospěla?
>>> Určitě ano. Změnilo mě to. Někdy mám problém vůbec vyjít mezi lidi. Pořád jsem jak pod mikroskopem a když nemám svůj den, tak to prostě nedokážu. Nejsem člověk, který by popularitu a všechno kolem zvládal úplně perfektně. Všechno má své kladné i záporné stránky.
V období dospívání se mimo jiné učíme komunikovat. Tys na to neměla čas. Jak na tom jsi se vztahy dnes?
>>> Moc dobře ne. Určitě mě poznamenalo, že jsem v tom období dělala úplně jiné věci. Například ve vztahu k mužům jsem nejistá. Pohybovala jsem se totiž v extrémních podmínkách. Na gymnáziu jsem chodila do dívčí třídy, kde bylo 36 holek! A vzápětí, když jsem skončila školu, jsem se pohybovala jen mezi samými muži. A to byla velmi tvrdá škola. Snažila jsem se zapadnout mezi ně a tak to taky vypadalo.
Sukni byste na mně nikdo neviděl, chodila jsem jako šedá myška, v kalhotách, nenápadně. Absolutně jsem si neuvědomovala, že jsem ženská! A hlavně oni se ke mně ani tak nechovali. Tohle všechno mám tedy za sebou. A teď řeknu něco, o čem často nemluvím.
Do vztahu s mužem se neumím ponořit úplně na 100%. Jako bych kolem sebe měla takový filtr nebo stěnu, který mě má chránit. Nevím, jak to nazvat, ale asi jsem se díky tomu častému kontaktu s muži jaksi obrněla.
Ale partnera máš. Bydlíte spolu?
>>> Více méně ano. Nevím totiž, zda se vůbec dá říct, že někde bydlím. Jsem všude a nikde... Některé věci mám u svého partnera a některé u rodičů. Vlastně tak půl na půl.
Jak často se tedy vidíte?
>>> Když jsem doma, a to je málo. Třeba minulý týden jsem byla doma od pondělí do středy a pak zbytek týdne pryč. Ale už jsme spolu 5 let.
Tvůj partner je také muzikant?
>>> Ne, není. Je mu 35 let a je to kamarád našeho bubeníka. Jinak bychom se asi neseznámili.
Řekla jsi, že bydlíš všude a nikde. Sníš třeba o vlastním bydlení?
>>> Jasně! Chtěla bych mít dům se zahradou, kde bych mohla ráno pít kávu. Přála bych si pěkný, malý, příjemný domeček. Hezky zařízený, mám ráda starožitný nábytek, pestré barvy. Každé dveře bych měla natřené jinou barvou. Sním o tom už dlouho a teď jen čekám na to, kdy přijde ten správný čas tohle rozhodnutí zrealizovat.
Co děláš, když dorazíš večer domů?
>>> Dám si sprchu, protože je mi zima a pak si jdu hned lehnout. Přes den spím a v noci jsem vzhůru. Když se vrátím domů v 6 ráno, vydržím spát až do 6 do večera, pak buď jdu zase "do práce", anebo spím dál. Někdy jsem opravdu hodně unavená. Mám otočený biorytmus a to mě vyčerpává.
Čemu věříš?
>>> Nejvíc svému vnitřnímu instinktu. Člověk nějak podvědomě cítí, co má udělat. Zariskovat, anebo se bát...
Už se ti to někdy nevyplatilo?
>>> To se nedá takhle říct. Jít sám proti sobě se nevyplácí!
Je ti 25 let. Na kolik se cítíš?
>>> Jak kdy... Někdy na 13, někdy na 40. Některé věci už nedokážu dělat tak spontánně.
Co bys ještě chtěla v životě udělat? O čem sníš?
>>> Už jsem si spoustu snů splnila. Chtěla jsem si udělat potápěčský kurz, potápěla jsem se... A tak je to se vším dokola. Něco chceš, zažiješ to a dál není nic. Určitě bych chtěla udělat ještě nějaké dobré album, ale teď se na to necítím. Někdy mám pocit, že z toho všeho cestování a nočního života tak trochu otupuju. Cítím se unavená, vymletá, prázdná... Bojím se, že lidé ode mě čekají ještě něco dalšího, něco dobrého a já nevím, jestli jsem schopná to udělat. Momentálně se na to vůbec necítím.
Ráda bych si zase oddechla a nabrala sílu, abych mohla pokračovat dál. To je takový můj sen. Abych měla jsem ještě energii na to žít svůj vlastní život. Teď se vracím domů pozdě v noci a už nemám na nic sílu. Cítím se prázdná, připadám si zbytečná. Lehnu si, pak se probudím a mám pocit, jako kdyby se čas zastavil. Jdu z extrému do extrému. Málokdo si tohle uvědomí. Chtěla bych i jiný život než jenom muziku. Proto domeček, zahrádku, ráno voňavý kafe...
Myslím, že je potřeba najít v těch dvou světech rovnováhu. Jinak člověku přeskočí v hlavě a začne dělat hlouposti.

Kosmetický sen

"Ráda bych si na Slovensku otevřela vlastní kosmetické studio. Vždycky jsem snila o tom, že se budu patlat v krémech a mastičkách. Sama mám problematickou pleť a až do svých devatenácti let jsem měla akné. Takže vím, jak je to nepříjemné. Bavilo by mě zjišťovat, co všechno může pomoci. Důležitá je nejen kosmetika, ale také životospráva a další věci.
Momentálně jsem ve fázi příprav, už se rýsuje s kým budu spolupracovat a jakou kosmetiku používat. Zatím spořím a plánuju."

Tajné triky Kateřiny K.

"Často chodím na čištění pleti, někdy i dvakrát týdně, záleží na tom, kolik mám času. Kosmetička mi dává kyslíkovou nebo minerální masku. Momentálně používám kosmetiku Shiseido a vůni od Ralpha Laurena. Mou nejoblíbenější vůní je ale CK Be.
Když to jde, snažím se hodně spát, zdravě jíst a hlavně se nestresovat. Kromě toho chodím plavat a cvičit se svou kamarádkou - trenérkou..."

zdroj: www.super.cz

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tento blog?

Je super 74.2% (245)
Nic moc 12.1% (40)
Hrůza 13.6% (45)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama